V minulém článku blogu Podzemí slov jsem v souvislosti s monokolokabilními výrazy zmínil ustálené slovní spojení nechat někoho na holičkách. Pojďme se tak teď společně podívat na to, jak tento frazém vznikl, respektive co to byly ty holičky, na kterých občas někoho dodnes necháváme.
Když někoho necháte na holičkách, znamená to v češtině, že jste nesplnili slib, který jste mu dali, že jste ho opustili nebo že jste ho nechali v nějaké nepříjemné situaci.[1] Tento význam daného frazému je asi většině lidí, pro které je čeština rodným jazykem, známý. Ale řeč je v něm o jakýchsi holičkách a ty už jsou pro nás dnes zastřeny mlhou neznáma.
Slova, kterým jsme dali vale, ale ve frazémech je pořád používáme
Pro frazémy je podobná okolnost typická. Slovní spojení, která dobře vystihují nějakou situaci, zkrátka lidé nepřestávají v doslovném znění používat ani tehdy, když jednotlivá slova z ostatních sfér jazyka úplně vymizí. Pořád tak ještě necháváme někoho na holičkách, i když už nevíme, co to takové holičky byly.
Podobně třeba míváme něco za lubem, aniž bychom tušili, že luby bývaly dřevěné pláty, které ve mlýnech kryly mlýnské kameny – při mletí obilí za nimi mimoděk zůstávala trocha mouky, kterou pak měl mlynář v záloze (měl něco – tehdy doslova – za lubem). Díky ustálenému sousloví nám v češtině zůstal i výraz vale (dát něčemu vale = rozloučit se s tím, opustit to). Málokdo asi ví, že vale je zastaralý pozdrav, který se používal při rozloučení (něco jako sbohem). A taky stále používáme frazém být hubený jako lunt, přičemž je nám lhostejné, že slovo lunt označovalo zápalnou šňůru či doutnák (čili velmi tenký předmět).
Ale zpátky k inkriminovanému frazému nechat někoho na holičkách. Když se mu rozhodnete podívat na kloub, nebudete to mít tak snadné. Internet, ale i věrohodnější zdroje vás totiž mohou při bloudění podzemím slov snadno svést na scestí. Pojďme tak tento detektivní případ vyřešit postupně a s rozvahou.
Označovala holička nahý zadek?
Když budete význam frazému nechat někoho na holičkách hledat na internetu, dost možná narazíte na následující výklad: výraz holička dříve označoval holý zadek, takže nechat někoho na holičkách znamená, že ho někde necháte s holou… Zadnicí. Zkrátka v dost nepříjemné situaci.
Když půjdete po stopách významu sousloví nechat někoho na holičkách ještě dál, v přijetí výše zmíněné teorie o holé zadnici vás možná utvrdí i Příruční slovník jazyka českého. V něm se dá totiž najít i slovo holička – jako jeden z jeho významů je zde uvedena „holá, nahá hýždě, zadnice“. Tento význam se sem však dostal jen jako nářeční a (vcelku nepochopitelně) na základě jediného dokladu z literatury (konkrétně z povídky Poslední soud Jindřicha Šimona Baara z roku 1905, v níž stojí, že „matka pleskla hocha po holičkách“).
Lingvistka Františka Havlová přitom v jazykovědném časopise Naše řeč uvádí, že u Baara sice „jde skutečně o význam ‚holá zadnička‘, avšak užití slova je zcela ojedinělé – v celém materiálu Ústavu pro jazyk český i v excerptech prof. Zubatého[2] je tento doklad jediný).“[3]
Nezbývá tak než udělat v našem pátrání krok zpět a začít hledat původní význam holiček nanovo. A protože máme co do činění se starším výrazem a protože novodobé slovníky se (jak jsme viděli) mohou v této věci mýlit, podívejme se na slovníky staršího data.
Ve skutečnosti najdeme holičky na stromě
Heslo holička najdeme třeba už ve slovníku Karla Ignáce Tháma z roku 1805. Dočteme se tam přitom, že holička je ‚nezralý fík‘, přičemž nechybí ani poznámka o rčení ostat na holičkách. Také Josef Jungmann ve svém (o něco mladším) slavném slovníku naznačuje, že inkriminované sousloví souvisí se zráním. A na stejnou cestu nás v honbě za skutečným významem holiček vede i Česko-německý slovník Františka Štěpána Kotta – ten uvádí, že v daném frazému je holička „větvička s neuzrálým ovocem“, takže zůstal se svými záměry na holičkách znamená, že jeho záměry „nedozrály, neuskutečnily se“. Stejný výklad pak najdeme i v prvním vydání slovníku autorů Váši a Trávníčka z roku 1937.
A když se ještě na význam slova holičky zeptáme nějakého zkušeného zahrádkáře či pěstitele stromů, jsme s pátráním v cíli. V tomto oboru se totiž výrazem holičky[4] označují zelené plody (nejčastěji třešní či višní, popř. fíků), které jsou nedozrálé – na stromě se objevují hned po opadnutí květu, jenže často zůstanou zakrnělé a pak zpravidla opadávají. Zkrátka nedozrají, jak by se očekávalo. Podobně jako nedozraje záměr, který jsme původně plánovali, než nás někdo nechal na holičkách.
Tedy žádná holá zadnice, ale zelené plody ovocných stromků. Zajímavý příklad toho, že když se rozhodneme odhalit pravdu, ne vždy naše senzační zjištění pravdou vážně je. Někdy to chce zkrátka nedat na první informaci, která se nám nabízí, ale jít trochu víc do hloubky. Byť se nám zdroj té první informace jeví sebevěrohodněji.
[1] Tento význam má frazém nechat někoho na holičkách nejméně od roku 1580 – právě z této doby totiž pochází nejstarší textový doklad, který ke zmíněnému sousloví máme.
[2] Josef Zubatý byl český bohemista, který (jak se píše v jeho nekrologu od E. Smetánky, který vyšel v časopise Naše řeč) vytvořil databázi čítající sto tisíc výpisků „z literatury staré i nové, české i slovenské, které si s rozhledem zralého linguisty a s divinací geniálního umělce (…) pořizoval každodenní trpělivou četbou“. Tyto jeho zápisky se pak staly důležitým zdrojem pro vznik akademického slovníku.
[3] Autorka ve stejném článku zmiňuje i nářeční okolnost, která by mohla tento omyl (ať už jde o omyl autorů slovníku, nebo spisovatele J. Š. Baara) vysvětlovat: „V Podkrkonoší se užívá ve významu ‚zadnice‘ přídavného jména holičká (tj. zdrobnělého přídavného jména holý v ženském rodě). Např. u J. Š. Kubína čteme: ‚Bývá to, jak sednout si holičkou na žhavou plotnu‘, nebo u Olbrachta i u Staška ‚políbit někomu holičkou‘, tj. dát někomu s něčím pokoj.“ Tento význam tedy má či měl v určitém regionu výraz holičká (ve smyslu „nahá“), nikoliv holička.
[4] V jednotlivých nářečích češtiny se také můžeme setkat s alternativními výrazy jako holátko, holenec, holeska, holeček, holinka nebo holiška.
Napsat komentář