V další výpravě do podzemí slov potkáme Láďu Hrušku, podíváme se na prase v popelnici a povíme si, co mělo na nádvoří pivovaru v Černé Hoře za ušima 963 turistů a 25 psů. Souvisí to všechno nějak s češtinou? Možná.
Partička mých známých si před časem pořídila klasickou plechovou popelnici a společnými silami ji přetvořila na gril, v němž se dá upéct celé prase. Ve známém televizním pořadu zase „lidový koumák a kutil“ Láďa Hruška ukazoval společně se svými hosty divákům, jak vyrobit vinotéku ze starého šuplíku, svícen z korkových uzávěrů od vína nebo originální rámeček na fotky ze starého řetězu na kolo. Taky tam byly k vidění šperky z cédéček, květináč z vysloužilého nábytku nebo štípačka na dřevo vyrobená ze starého trabantu, traktoru a cirkulárky.
Co mají všechny uvedené výrobky společného? Jejich autoři vzali nějaký předmět, podívali se na něj z jiného úhlu a po více či méně náročných úpravách ho začali používat pro jiný účel. Myslím, že je to něco, co je pro nás Čechy typické – jsme národem koumáků a kutilů.
A to už se dostáváme k tomu, jak to všechno souvisí s češtinou, jazykem či slovy. Mám totiž teorii, že nás k tomuhle našemu koumáctví a kutilství předurčuje i naše mateřština.
Česká rčení v doslovné podobě
Abychom zmíněnou popelnici na prase, šperky z audionosičů nebo štípačku z traktoru aspoň trochu přiblížili češtině, uveďme si ještě jeden příklad, který už s jazykem souvisí víc. Vydáme se pro něj do Moravského krasu, kde se každoročně zahajuje turistická sezona převáděním některého z českých rčení do doslovné podoby.
V roce 2019 se tak např. na jednom místě sešla skoro tisícovka lidí, kteří „měli za ušima“ (mimochodem se tak zapsala do České knihy rekordů v disciplíně „největší setkání lidí, kteří mají za ušima“). Tohle ustálené slovní spojení určitě znáte – když má někdo za ušima, znamená to, že je chytrý, respektive vychytralý či důvtipný. Jenže pořadatelé zahájení turistické sezony to mysleli doslovně, takže na akci dorazili turisté, kteří měli za ušima tužku, otvírák, nebo dokonce klobásu. 25 pejskařů navíc přišlo i se svými čtyřnohými kamarády, kteří měli rovněž něco za ušima.
V dalších letech se pak na nádvoří pivovaru v Černé Hoře sešla spousta lidí, kteří měli (doslova) kliku, pod čepicí, o kolečko víc, srdce na dlani nebo něco na háku. Možná už vám naskakují úsměvné představy, jak to mohlo vypadat.
Čeština jako mistryně dvojsmyslů
Tohle všechno dokládá, jak je čeština hravá a jak mocně má rozvinutý smysl pro dvojsmysl, dvojznačnost nebo víceznačnost. Využívá toho i řada vtipů – namátkou zmiňme aspoň tři (jejich kvalitu a zábavnost nezaručuju!):
- Host volá do restaurace: „Dobrý den, chtěl bych si rezervovat stůl pro tři na osmou.“ Číšník odpovídá: „To si jako myslíte, že tady máme nějaký stůl pro 6561 lidí?“
- Muž a žena jsou na prvním rande. Procházejí se po parku plném rozkvetlých šeříků, když se muž ženy romanticky zeptá: „Slečno, máte ráda bez?“ – „Ano, ale musíte si dát pozor!“
- „Co ti to tak smrdí v garáži?“ – „To víš, před měsícem mi chcípnul motor.“
A to se nemusíme zmiňovat o tom, že v naší mateřštině občas používáme slova jako kozy, vůl nebo pták metaforicky – tedy k úplně jiným účelům, než je pojmenování zvířat.
Dvojsmysly jako součást našeho jazykového obrazu světa
Čeština je zkrátka dvojsmysly nasáklá jako houba. Podle teorie jazykového obrazu světa přitom náš jazyk významně ovlivňuje to, jak vidíme svět – mateřský jazyk pro nás funguje jako jakési brýle, přes které se díváme na realitu. Něco je pro nás jeho přičiněním menší, něco větší, určité skutečnosti vidíme černě, jiné zase růžově.
A brýle českého jazyka, skrze které my rodilí mluvčí češtiny hledíme na svět, jsou také mimo jiné vyleštěny hadříkem utkaným z dvojsmyslů. Na realitu světa se tedy díváme s vědomím (byť třeba nevědomky), že celou řadu věcí (v jazyce slov, v realitě jakýchkoliv předmětů) lze uchopit jinak, než je obvyklé. A možná i proto máme nutkání vzít popelnici a použít ji jako gril nebo nevyhazovat starý nábytek, ale udělat z něj květináč.
Nebo je to celé nesmysl a dvojsmyslnost češtiny nemá s naší kutilskou tendencí (dělat z běžných věcí něco úplně jiného) nic společného. Pokud se kloníte k tomu, že je moje teorie postavená na hlavu (taky jste si představili, jak by to vypadalo doslova?), omlouvám se, že jste dočetli až sem.
Napsat komentář