Když je blog úspěšný, často se z něj stává kniha. Já jsem se ale rozhodl pro úplně obrácený postup – na knížku, která zatím úspěšná není (a ještě ani fyzicky neexistuje), navazuju blogem. A tohle je on.
Dovolte mi zkrátka, abych vás srdečně přivítal na svém novém blogu, který má být jakýmsi online pokračováním mé chystané knížky Podzemí slov aneb Výpravy pod povrch češtiny. Stejně jako v ní budeme i tady na internetech společně objevovat taje, skrytá zákoutí a podivuhodné souvislosti naší mateřštiny. První příspěvky se už pomalu klubou na svět, takže je očekávejte cobyťuk.
Pro ty, kterým se dostane do rukou moje knížka (vyjít by měla v květnu), je navíc na tomto blogu připravena i její bonusová kapitola – zamčená na heslo, které najdete právě v knize.
Kromě toho tady taky najdete informace o tom, jak se vydání knížky vyvíjí.
Etymologie blogu, webu a internetu
Když už jste tady (díky za to!), pojďme rovnou zabrousit do podzemí a podívejme se třeba na původ samotného výrazu blog. Tohle podstatné jméno v českém jazyce v době internetu zcela zdomácnělo. Bez problému ho skloňujeme (s blogem, na blozích), umíme z něj udělat sloveso (blogovat) či zdrobnělinu (blogísek) a najdeme ho i v Akademickém slovníku současné češtiny (s definicí „webová stránka, na níž jsou pravidelně publikovány příspěvky jednoho nebo více autorů na určité téma“).
Víte ale, jak tohle slůvko vzniklo?
Světlo počítači a webovými stránkami ovládaného světa spatřilo slovo blog na konci devadesátých let dvacátého století. Tehdy se objevilo v angličtině, jejíž uživatelé ho začali používat jako zkráceninu o dvě písmenka delšího výrazu weblog. Ten přitom – jak je celkem zřejmé – vznikl složením slov web a log, která společně znamenala „webový zápisník“.
I původ slova web je mimochodem zajímavý. Mimo jiné si totiž můžeme jeho prostřednictvím lépe představit, co tohle slovo (označující dost abstraktní skutečnost) znamená.
Zmíněné podstatné jméno vzniklo zkrácením trojslovného výrazu World Wide Web (= „celosvětová síť“, zkratka WWW). Slovo web přitom v angličtině znamená pavučinu či jinou síť a vyvinulo se ze staroanglického výrazu webb, jehož významem byla „tkaná látka“ či „tapiserie“. No není pavučina či nástěnný koberec snáze představitelný než nehmotná a takřka nekonečná změť virtuálních dat?
Poprvé použili slovo web v dnešním významu vědci (a vlastně vynálezci toho, čemu teď říkáme web) Tim Berners-Lee a Robert Cailliau, a to v roce 1990.
Do třetice se vydejme ještě do podzemí slova internet, které je ze zmíněných výrazů nejstarší. Na světě je už od osmdesátých let dvacátého století, kdy jej začala jako označení své propojené počítačové sítě používat americká armáda. Její představitelné přitom tehdy zkrátili pojmenování internetwork, které sestávalo z předpony inter- (= „-mezi“) a slova network, označujícího síť (počítačů, silnic, spojů apod.).
O jisté hypotetické „mezisíti“, která by spojovala mnoho samostatných počítačů, se přitom uvažovalo už o desetiletí dříve. Až do let osmdesátých se jí však říkalo zbytečně dlouze internetwork.
Vzhůru do dalších zákoutí slovního podzemí
Na úvod by to, myslím, stačilo. Cílem tohohle článku totiž bylo jediné: sdělit vám, že Podzemí slov je nejen knížka, ale už i blog. A že se tedy o zajímavostech souvisejících se slovy a češtinou můžete setkávat nejen na papíře, ale i na internetu.
Slibuju, že příště už ve slovním podzemí nebudeme hledat nic technického, ale zapátráme po něčem hmatatelnějším a tradičnějším.
Pokud nechcete, aby vám nové články z Podzemí slov unikly mezi prsty, sledujte facebookovskou či instagramovou stránku blogu.
Obrázky: Pixabay.com
Napsat komentář